Pes a dítě

Když dojde ke konfliktu mezi dítětem a psem

Vrčení, chňapnutí nebo kousnutí mezi psem a dítětem je vždy varovný signál, ne zlobení - tento návod vysvětluje, jak situaci v klidu přerušit, zjistit příčinu a předejít opakování.

Proč nikdy netrestat vrčení ani kousnutí

Vrčení není zlobení - je to komunikace. Pes tím říká, že mu je nepříjemně a že se blíží k hranici, za kterou by mohl kousnout. Je to varování, které dává čas situaci upravit dřív, než dojde ke kousnutí.

Trestat psa za vrčení - křikem, plácnutím, strčením - je proto nebezpečné v obou směrech. Podle pozičního prohlášení AVSAB (Americká veterinární společnost pro chování zvířat) trest potlačuje varovné signály, ale nezmění to, co pes uvnitř cítí - výsledkem bývá pes, který kouše bez varování, protože se ho naučil skrývat. Trest navíc podle dalšího stanoviska AVSAB zvyšuje riziko strachu - často generalizovaného i na jiné situace - a agresivního chování celkově.

Vrčení psa u dítěte je tedy signál, na který je potřeba reagovat klidem a úpravou situace, ne trestem.

Jak konflikt v klidu přerušit

Když k vrčení, chňapnutí nebo kousnutí dojde, je úkolem dospělého okamžitě a nekonfrontačně zasáhnout - podle Fear Free Happy Homes tak, aby se od sebe pes a dítě jednoduše oddělili, ne aby se konflikt eskaloval.

Klidně oddělte dítě a psa - odveďte od sebe toho, koho je v danou chvíli rychlejší a bezpečnější odvést.
Nekřičte a nestrkejte do psa - obojí situaci jen vyostří a psa to nenaučí nic užitečného.
Hlas i pohyb udržujte klidné - i dítě se z reakce dospělého učí, jak na podobnou situaci reagovat příště.

Cíl přerušení je jediný: dostat obě strany z napjaté situace v klidu, bez trestání psa a bez strachu na straně dítěte.

Co dělat hned po incidentu

Po oddělení psa a dítěte je dalším krokem zklidnit obě strany - dítě i psa - a až poté zhodnotit, co se stalo.

Zkontrolujte dítě, jestli nemá zranění - i drobné škrábnutí nebo otisk zubů stojí za prohlédnutí.
Ránu podle HealthyChildren.org nejdřív omyjte vodou a mýdlem; se skutečným kousnutím (ne jen otiskem zubů) pak kontaktujte lékaře, protože může být potřeba antibiotik, přeočkování proti tetanu, případně i očkování proti vzteklině. Při silném krvácení, hluboké ráně nebo nejistotě, jestli je pes očkovaný proti vzteklině, jde o urgentní stav - HealthyChildren.org v takovém případě doporučuje okamžitě pohotovost nebo tísňovou linku (v USA 911, v Česku odpovídá lince 155), ne odklad na druhý den.
V Česku má majitel psa podle zákona o veterinární péči povinnost nechat psa po kousnutí vyšetřit veterinářem a doložit platné očkování proti vzteklině - popisuje to Státní veterinární správa. V praxi bývá pes vyšetřen opakovaně v řádu několika dnů a výsledek kontrolního vyšetření se hlásí ošetřujícímu lékaři poškozeného - konkrétní postup určí veterinář a hygienik, podrobněji ho popisuje Městská policie Náchod, proto je rozumné jednat bez odkladu.
Psa nechte v klidu, ideálně v jeho bezpečném prostoru - viz níže - a k dalšímu kroku (zjištění příčiny) se vraťte, až se všichni zklidní.

Jak zjistit příčinu

Vrčení nebo kousnutí směrem k dítěti má zpravidla nějaký spouštěč. Nejčastěji jde o jednu ze tří příčin:

Bolest nebo nemoc. Podle Veterinary Partner může bolest - třeba bolavý zub nebo artritida - snížit práh, při kterém pes reaguje obranně, takže i běžný dotek dítěte vyvolá vrčení, které by dřív nepřišlo.
Strach. Pes se může bát rychlého pohybu, hluku nebo situace, ze které nemůže odejít.
Ochrana zdroje (guarding). Podle ASPCA patří ochrana jídla nebo hraček mezi nejrizikovější formy guardingu ve vztahu k dětem - pes může vrčet, když se dítě přiblíží k misce nebo k oblíbenému předmětu.

Jestli za chováním psa může stát zdravotní příčina i mimo situace s dítětem, podrobně popisuje článek Změny v chování psa - kdy navštívit veterináře. Tady se zaměřujeme konkrétně na kontext konfliktu s dítětem.

Jak zajistit bezpečný ústupový prostor a dozor

Pes potřebuje místo, kam se může stáhnout, a kam za ním dítě nesmí - pelíšek, klec s otevřenými dvířky nebo klidný kout, kam nemá dítě přístup. Fear Free Happy Homes takový ústupový prostor doporučuje jako základní součást soužití psa s dítětem.

Stejně důležitý je nepřetržitý dozor dospělého, kdykoliv jsou malé dítě a pes spolu ve stejné místnosti - AVMA ho řadí mezi klíčová doporučení prevence kousnutí, vedle výběru a socializace psa, výcviku a péče o jeho zdraví. Pokud se dospělý nemůže věnovat plné pozornosti, je bezpečnější psa a dítě od sebe oddělit.

Podle věku dítěte se dozor nedá zkrátit, jen mění podobu. U malých dětí jde o stálou přítomnost nadosah ruky, protože ještě nerozumí tomu, co psa může vyprovokovat. HealthyChildren.org doporučuje se psem počkat spíš až po čtvrtém roce dítěte a zdůrazňuje, že dítě musí být dost zralé, aby chápalo, že nesmí strkat obličej ke zvířeti ani mu brát hračky a pamlsky - vývoj je ale individuální a dozor zůstává i tehdy, jen se dospělý může spolehnout na to, že dítě zná a dodržuje pravidla (viz níže).

Kdy k veterináři a kdy k behavioristovi

Podle toho, co za vrčením nebo kousnutím stojí, vede další krok na dvě různá místa:

Pokud je podezření na bolest nebo nemoc, patří pes k veterináři, který bolest nebo zdravotní potíž vyloučí nebo potvrdí. Pokud ještě veterináře nemáte vybraného, pomůže návod Jak vybrat veterináře pro psa - dřív, než štěně přijede domů.
Pokud se vrčení nebo kousnutí opakuje, nebo jde o ochranu zdroje (guarding), patří dospělý k certifikovanému force-free behavioristovi nebo veterinárnímu behavioristovi (DACVB - specializovaný veterinář-behaviorista s americkou atestací). ASPCA zdůrazňuje, že guarding by se dospělý neměl snažit odcvičit sám - patří do rukou odborníka.
V Česku není certifikace behavioristy vázaná na žádný státní titul, proto se vyplatí ptát se konkrétně na metodu. Mezinárodní adresář IAABC - Find a Consultant jde filtrovat podle druhu zvířete i země (včetně Česka) a ukazuje jen certifikované konzultanty, kteří se zavázali k force-free přístupu.

Jak předejít opakování

Většině konfliktů mezi dítětem a psem se dá předejít kombinací jasných pravidel a pozorného dozoru:

Dítě se učí nechodit za psem k misce, když jí, a nerušit ho, když spí nebo odpočívá v ústupovém prostoru.
Pes a malé dítě jsou spolu vždy jen pod nepřetržitým dozorem dospělého.
Dospělí se učí rozpoznávat rané signály nepohody u psa - odvrácení hlavy, ztuhnutí, ustupování - a reagovat dřív, než dojde na vrčení.