Pes a dítě

Signály nepohody u psa, které dítě samo nepozná

Než pes zavrčí, dá najevo nepohodu jinak - olizováním tlamy, zíváním nebo odvráceným pohledem. Dítě tyhle signály samo nerozezná, dospělý ano, a umí mu psí signály vysvětlit, aniž by mu zakazoval se psem být.

Proč vrčení není první varování

Vrčení často působí jako první signál, že se psovi něco nelíbí, ve skutečnosti mu ale u většiny psů předchází tišší signály - jen jim obvykle nikdo nevěnoval pozornost. Pes se dřív snaží situaci vyřešit tišeji - odvrátí hlavu, olízne si tlamu, zívne. Teprve když si tyhle jemnější signály nikdo nevšimne nebo je nikdo nerespektuje, přejde pes k výraznějším - ztuhne, nasadí strnulý pohled, a nakonec zavrčí. Pořadí není u každého psa stejné a jednotlivý signál sám o sobě nic neznamená - zívání i olíznutí tlamy mají i běžné příčiny. Rozhoduje kombinace signálů a situace, ve které se objeví.

Kdo umí rozeznat ranou fázi, může situaci uklidnit dřív, než dojde ke konfliktu. Vrčení pak není „problém, který přišel odnikud“ - zpravidla mu předchází tišší signály, i když ne vždy ve stejném pořadí.

Rané signály: olizování tlamy, zívání, odvrácení hlavy

Podle AVMA (American Veterinary Medical Association) patří mezi časné signály, že se pes necítí dobře, zívání, položené uši nebo zvednutá tlapa. Olizování tlamy a odvrácení hlavy bývají podle etologů psů řazeny mezi uklidňovací signály - drobné pohyby, které se snadno přehlédnou, pokud je dospělý cíleně nesleduje.

Olizování tlamy - rychlé, opakované olíznutí čenichu, které nesouvisí s jídlem. Objevuje se typicky, když se k psovi někdo naklání, sahá na něj, nebo když je situace pro něj nová.
Zívání - mimo situace únavy nebo probuzení jde o signál napětí, často během mazlení, objímání nebo když je kolem psa hluk a ruch.
Odvrácení hlavy - pes se odklání od dítěte nebo od situace, i když zůstává na místě. Je to jeho způsob, jak si udržet odstup bez toho, aby musel odejít.

Silnější varování: ztuhnutí a velrybí oko

Pokud rané signály nikdo nezachytí, přichází výraznější varování. Podle ASPCA je jedním z nich takzvané „velrybí oko“ - stav, kdy je vidět bělmo v oku, protože pes stáčí zrak stranou, ale hlavu drží nehybně u zdroje nepohody. V kombinaci s dalšími signály, jako je olizování tlamy, zívání nebo odvrácený pohled, ukazuje na stres, přetížení nebo strach.

Ztuhnutí těla poznáte podle toho, že se pes najednou přestane hýbat - svaly jsou napjaté, tělo strnulé, pohyb ocasu i uší se zastaví. Tělo, které je normálně uvolněné, najednou vypadá jako „zamrzlé“. Tahle kombinace signálů - ztuhnutí a velrybí oko - je vážnější varování než samotné zívnutí a znamená, že situaci je potřeba hned uklidnit.

Jak signály pozná dospělý

Nejlepší je sledovat psa cíleně ve chvílích, kdy je s dítětem blízko sebe - ne až když se něco děje, ale průběžně, jako součást běžného dohledu.

Při hraní - všímejte si, jestli pes hru sám vyhledává, nebo jestli se drží dál a jen toleruje, co se kolem něj děje.
Při mazlení - objímání a hlazení přes hlavu bývá pro psa nepříjemné častěji, než se čeká. Sledujte, jestli se pes k dítěti naklání sám, nebo jestli odvrací hlavu, olizuje si tlamu, případně ukazuje bělmo oka.
Při jídle - miska je typické místo, kde vzniká napětí. Sledujte psa, když se k misce dítě přiblíží, a raději jídlo a dítě dopředu oddělte.
Při spánku - spícího nebo odpočívajícího psa nikdy nenechávejte s dítětem bez dohledu. I klidný pes může na náhlé probuzení zareagovat úlekem.

Jak to vysvětlit dítěti

Cílem není psa vylíčit jako nebezpečného, ale naučit dítě jednoduchá pravidla, která platí ve většině situací:

Když pes odvrátí hlavu nebo si olízne pusu, znamená to „teď mi to nedělej“ - dítě přestane a dá psovi prostor.
Nechte psa, aby sám přišel za dítětem - dítě za ním neběhá a nenutí ho k blízkosti.
Pes jí a spí sám - u misky ani u pelíšku ho nikdo neruší.
Když si pes není jistý, co má dělat, řekne to dospělému - není to „žalování“, je to pomoc psovi.

Dětem bývají srozumitelnější formulace jako „pes ti dává vědět, že potřebuje chvilku klid“ než varování typu „pozor, může kousnout“. Dítě se tak učí signály respektovat, ne se psa bát.

Proč se vrčení netrestá

Vrčení je taky komunikace - poslední varování před tím, než by pes musel jednat jinak. Podle Best Friends trestání vrčení psa nenaučí přestat cítit se nepříjemně, jen ho naučí přestat komunikovat. To zvyšuje riziko, že příště přeskočí varování a kousne rovnou, bez upozornění. Správná reakce na vrčení je psovi poděkovat tím, že se situace okamžitě uklidní - ne ho za projev nepohody trestat.

Co udělat v tu chvíli

Jakmile se objeví signál nepohody - od olizování tlamy až po ztuhnutí nebo vrčení - je úkolem dospělého situaci hned oddělit, klidně a bez dramatu:

Dítě odveďte pryč od psa, ne psa pryč od dítěte silou - stačí klidné slovní přesměrování („pojď, uděláme něco jiného“).
Psovi dejte prostor a klid, ideálně na jeho pelíšku nebo v místnosti, kde ho nikdo neruší.
Psa za vrčení ani jiný signál netrestejte - trestání jen učí signály potlačovat, ne mizet.
Situaci si zpětně projděte - co jí předcházelo, jaký byl první signál - aby se dala příště zachytit dřív.